Zákon o veřejné prospěšnosti

Nenechme věcný záměr zákona o veřejné prospěšnosti ohrozit neziskové organizace

Zajímáte se o občanskou společnost a aktivně se podílíte na jejím rozvoji zejména v prostředí neziskového sektoru?
Pak by návrh věcného záměru zákona o veřejné prospěšnosti neměl uniknout vaší pozornosti. Nastaví totiž pravidla, které fungování neziskových organizací výrazně ovlivní.
Spiralis Vás proto zve k otevřené odborné diskuzi, která byla zahájena na Mezinárodní odborné konferenci o veřejné prospěšnosti. Výsledky diskuze mohou ovlivnit konečnou podobu věcného záměru.

Stanovisko Petra Bergmanna (redakčně kráceno):

1)stav rozpracovanosti věcného záměru zákona o veřejné prospěšnosti:
věcný záměr je ideově zajímavý, nikoli však domyšlený v mnoha důsledcích a z hlediska obsahového nedostatečný, nefunkční, proklamované idei nesloužící a dokonce v mnoha ohledech neziskovým organizacím neprospívající, či přímo potenciálně škodící.
2) absence vize:
Původním zadáním vlády, tlumočeným tehdejší ministryní Džamilou Stehlíkovou, bylo zpracování zákona upravujícího neziskový sektor jako celek a vymezil by rámec působení neziskových organizací a způsoby jejich financování a ekonomického fungování, v návaznosti na další, ať už existující, nebo vznikající legislativu (občanský zákoník), daňovou soustavu a podobně. Zadání nebylo vyslyšeno. O tom proč tomu tak není, by se mělo diskutovat.
3) nekoncepčnost:
Věcný záměr předpokládá budoucí zvýhodnění držitelů statusu veřejné prospěšnosti v daňových i jiných ohledech, ale tyto předpoklady jsou velmi sporné, efekt zvažovaných zvýhodnění je diskutabilní a ani zde se nevychází z předem vytvořené koncepce, benefity stanovuje návrh nahodile, nesystémově.
Například: Sociální podnikání
Tvůrci návrhu se pokoušejí suplovat neexistující legislativní úpravu nového fenoménu sociálního podnikání. Jelikož ale není sociální podnikání v českém zákonodárství nijak definováno a pro občanská sdružení a spolky je vlastně nelegální činností, či přesněji řečeno činností v rozporu se záměrem zákonodárce a nadace a nadační fondy ze zákona podnikat nesmějí, je možné vztáhnout navrhovanou úpravu výhradně na obecně prospěšné společnosti a na subjekty s neziskovým statutem, jako jsou s.r.o., družstva a podobně.
Jelikož je ale absurdní představa, že obecně prospěšná organizace při veškeré své administrativě a zákonem stanovené transparentnosti žádá ještě o statut veřejné prospěšnosti, pozbývá tato snaha zcela jakéhokoli smyslu. (pozn.: veřejně prospěšná obecně prospěšná org.!!!)
4) nedůslednost:
Ideu zavedení statusu či kategorie veřejné prospěšnosti by bylo možné vnímat jako pozitivní záměr v případě, že by umožnila zpřehlednění nestátního neziskového sektoru a stanovení benefitů pro jednotlivé subjekty. Toto zpřehlednění je však možné pouze vymezením (například) veřejné, vzájemné a případně obecné prospěšnosti, nikoli ustanovením jednoho statusu, který nelze ukotvit, vymezit, definovat a ani jinak specifikovat vůči zbytku. Tím vzniká oprávněný pocit pokusu o elitářství nebo segregaci v rámci neziskového sektoru, případně v rámci celé občanské společnosti, což je zcela nežádoucí.
5) neúčelnost:
Samotní tvůrci věcného záměru zákona připouštějí, že míra využitelnosti akreditace a z ní plynoucích benefitů je diskutabilní a že dopady zákona v případě jeho přijetí v intencích stávajícího věcného záměru se budou týkat pouze velmi malého procenta z celkového počtu registrovaných nestátních neziskových organizací, kterých se podle dostupných informací odhaduje mezi 40 – 80 tisíci. Z tohoto celkového počtu pouze přibližně 3 tisíce organizací ročně využijí nějakou formu státního příspěvku a tyto jsou především považovány za možné adresáty vznikající zákonné úpravy.

Plné znění stanoviska naleznete zde.

Plné znění věcného záměru zákona o veřejné prospěšnosti zde.